Co tvořím?

Po shlédnutí mnoha videí a studování nejrůznějších technik, kterými lze tvořit, mě nejvíce oslovila práce se dřevem. Nejsem bůhví jaký silák, takže řezbářství mi přišlo jako příliš velké sousto. Když jsem zkoumala dál, narazila jsem na laserovou gravírovačku. Takže, co bude potřeba? Naučit se v nějakém grafickém editoru upravovat nebo malovat obrázky, překližku a samozřejmě samotný stroj. Protože jsem povahou střelec, jdu do všeho po hlavě a hned. A tak jsem si jednoduše udělala průzkum, co trh nabízí a pustila se do toho. Ještě jsem samozřejmě netušila, kolik práce mě čeká, ale ten pocit, že začnu tvořit to, co chci a jak chci, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, byl skvělý.

Naše svatba jako hnací motor

Jednoho pěkného zimního dne se stalo to, po čem většina žen od určitého věku touží. Partner mě požádal o ruku. Bylo to krásné a v tu chvíli absolutně nečekané. Od té doby myšlenky odbíhaly od každodenního života k tomu našemu velkému dnu. Zhruba po měsíci  jsme se vydali prohlédnout místo, které jsme pro náš velký den vybrali. Bylo naprosto fantastické. Přestavěná stodola s dřevěnými a kamennými prvky. Přesně podle našich představ. Čím víc se blížil den D, tím víc jsem byla nervózní z toho, jak takto velké prostory vyzdobíme. Chtěla jsem to mít dokonalé, ale prostory jsem si chtěla vyzdobit sama. V té době ještě mým pomocníkem nebyla laserová gravírovačka a přípravy byly o to náročnější. Naše svatba byla krásná a světe div se, spoustu lidí vzpomíná na výzdobu. Těch drobností, které vše krásně doplňovaly... Nikdy jsem se nepovažovala za velkého umělce, ale ozdůbky, které jsem vytvořila, měly velký ohlas. Právě v této chvíli mě poprvé napadlo, že bych se o oblast dekorací mohla začít zajímat trochu více. 

O co se zajímám?

V první fázi jsem zkoušela jednodušší výrobky, takové, které neseberou příliš materiálu a udělala jsem velmi dobře. Náušnice, byly perfektní na naučení se základům v grafickém editoru a když se to nepovedlo, nesebralo to příliš materiálu. Shlédla jsem spoustu videí, přečetla nespočet postupů, ale zjistila jsem, že se stejně každý materiál chová trošku jinak a budu na to muset jít stylem pokus - omyl. Postupně jsem vychytávala všechny mouchy a dostávala se k dalším výrobkům. Na řadu přišly podtácky a dekorace. Zde jsem již začala zapojovat další materiály - barvy, sušené květiny a postupně jsem přišla i k základům macramé a decoupage (tyto vznešené názvy neznamenají nic jiného než drhání a ubrouskovou techniku). V době, kdy jsem si již byla zase o něco jistější, jsem se vrhla trošku směrem blíže ke své profesi a to je učitelství. Spojila jsem tedy učitelskou povahu a pro mě relaxační únik před světem - tvoření a začaly vznikat první didaktické pomůcky. Nyní jsem ve fázi, kdy zdokonaluji, co již umím a tvořím a tvořím a tvořím ...

Kde beru inspiraci?

Inspirace je všude kolem nás, ať už jdete do přírody, sedíte a relaxujete na zahradě nebo si hrajete s dětmi. Stačí mít oči otevřené. Samozřejmě v dnešní době je velice snadné najít inspiraci na internetu, lhala bych, pokud bych tvrdila, že se sem tam na něco nepodívám, ale stále si stojím za tím, že se ráda inspiruji, ale vždy, do každého výrobku vkládám kousek sebe a to je to, co mě baví. Dlouhou dobu jsem hledala to, co by mě bavilo, naplňovalo a co by mi umožnilo trošku utéct před realitou a nelehkou prací. Našla jsem to...